Člověk - vývoj a transformace

Následující text nabízí další z možných úhlů pohledu na téma lidství, vývoje člověka a proces transformace duchovní i tělesné.
 
Vývoj člověka a tzv. transformace
Náplní lidského života je poznávání a uplatňování principů Univerza z dočasné a omezující pozice Tvořivého ducha v lidském těle. Člověka tak provázejí neustálé změny, které odpovídají jeho životnímu plánu (osudu, karmě, ...) a jeho konání, ať v přítomnosti nebo v minulosti. Zatímco některých událostí si takřka nevšimneme, další mohou významně přesměrovat naše lidské putování a někdy zasahují až do životů příštích. Takový klíčový jev představuje i proces označovaný jako transformace.

Ale dříve než se na něj soustředíme, chtěli bychom zdůraznit, že transformaci nepovažujeme za výsadu znalejších, vyspělejších, vzdělanějších a podobně. Nelze usuzovat, že člověk, který prošel nebo prochází transformací má vyšší poznání než druzí, jež se s ní v daném životě nesetkali. Je velmi ošidné hodnotit ostatní lidi, obzvlášť jejich poznání. Mohou proto mezi námi žít lidé, kteří touto transformací neprošli, a přesto disponují nesmírným poznáním, vysokou schopností uplatňovat lásku ve svých životech. Systémové měřítko poznání člověka totiž představuje míra lásky, s níž své dočasné lidství prožívá, a jediným systémovým hodnotitelem člověka je on sám. Ve vztahu k druhému můžeme jenom posuzovat, zda s jeho názory a činy souhlasíme a zda je s ním chceme sdílet.

Předmětem transformace je podstatné rozšíření poznání člověka včetně jeho schopnosti pracovat s nehmotou. Daný Tvořivý duch si tuto situaci vložil do svého životního plánu jako jednu z možností, která má urychlit jeho vývoj. Záleží na něm, jestli bude v daných okamžicích příslušné výzvy akceptovat.

Cíl transformace pak spočívá ve vytvoření zásadně nových podmínek pro vývoj daného jedince a pro jeho širší, účinnější zapojení do systémového ovlivňování civilizačních procesů v souladu s principy Univerza.

Transformace tedy probíhá v individuálním i společenském měřítku a má nehmotné a hmotné projevy. Mnoho lidí zažívá transformaci, aniž by si ji takto uvědomovali. Často si oni nebo druzí myslí, že se jedná o důsledky choroby, jejíž příčiny nelze v současné době odhalit. Zbytečně se léčí a nepřirozeně působí na svá těla. Bývají také označováni za podivíny, blázny, simulanty a hypochondry. I proto chceme přispět svým názorem a zkušeností k objasnění a pochopení této pozoruhodné a důležité životní etapy některých z nás.

Z pozice člověka probíhá transformace na dvou úrovních:
1. duchovní (transformace Tvořivého ducha) a
2. tělesné (transformace lidského těla),
které mohou být uskutečňovány současně, za sebou nebo se mohou dílem překrývat. Uvažujeme-li o časovém hledisku, neměli bychom zapomínat, že příčiny a důsledky našeho konání se nemusí projevit současně v jediném životě, ale mohou se objevovat také postupně během našeho opakovaného bytí. Většinou probíhají obě úrovně společně, aby se kruh uzavřel ještě v daném lidském životě.

Jako vše, co prožíváme, má i transformace individuální charakter. A to neplatí jen pro její uvědomování si a pociťování, avšak i pro už zmiňovaný časový rámec nebo “spouštěcí” mechanizmy (informace v knize, úraz, přírodní úkaz, osobní setkání, vize, ...). Rovněž těmito prožitky uplatňujeme každý svou jedinečnost a přispíváme tím do společné studnice poznání.

Transformace je komplexním a postupným procesem. Zahrnuje ducha, duši i hmotné tělo člověka, tj. jeho nehmotnou a hmotnou strukturu. Duchovní a tělesná úroveň se navzájem ovlivňují, doplňují a připravují si jedna druhé podmínky k dalším změnám. Tak mohou být člověku i příkladem, že pokrok, rozvoj, úspěch spočívají ve spolupráci, vzájemném respektu a trpělivosti, nikoliv v nesmyslné soutěži o tzv. lepšího. Opakujeme, že v tomto smyslu není transformace výsadou “dokonalejších”, ale jednou ze zkoušek daného jedince, do jaké systémové míry dokáže uplatnit své poznatky včetně svých vnitřních pocitů. Vzhledem k jedinečnosti každého z nás a úžasné rozmanitosti prostředí, v němž žijeme, mohou být projevy transformace mnohočetné. Proto i následující řádky nechť čtenář vnímá pouze jako naše subjektivní vyjádření.

Duchovní transformace člověka:
Předmětem transformace na duchovní úrovni je Tvořivý duch, jeho myšlení a emoce, které určují, jaké informace mu budou přístupné a jak bude ovlivňovat své dočasné lidské tělo. Kvalita přístupných informací a kvalita působení Tvořivého ducha na tělo vycházejí z kvality nehmoty (včetně energií) přitahované Tvořivým duchem právě způsobem jeho myšlení a emocí. Čím více jsou takto navazované energie blíže (svými vlastnostmi) k energiím skrytým za slovem láska, tím správnější, přirozenější informaci můžeme v dané situaci přijmout a vytvořit, tím méně rozporů, nepříjemností, strachu a bolesti v sobě vyvoláváme. Objevit, používat a rozvíjet své schopnosti právě v souladu s energiemi lásky je naším hlavním lidským úkolem. Postupujeme-li svým myšlením, emocemi a jednáním krůček za krůčkem vstříc lásce, můžeme se dostat do bodu, kdy pocítíme zásadní obrat v našem uvažování, ať se týká řešení zdravotních problémů, vztahů mezi lidmi nebo nazírání na smrt a smysl života. Jedná se o takovou změnu, která nás může postupně vést k opuštění dlouhodobě vykonávaného zaměstnání, k neshodám až odchodu ze stávajícího partnerského soužití, k odloučení od příbuzných či dosavadních přátel a k jiným událostem. Ke které z nich dojde a v jakém rozsahu, je individuální záležitostí vyplývající ze systémového poznání jak člověka procházejícího transformačním procesem, tak jeho okolí. Tomu odpovídají i důsledky transformace na všechny zúčastněné a představují také jejich životní zkoušku bez ohledu na to, zda transformací prošli či nikoliv. Čím více daný jedinec vnímá a koná během tohoto někdy velmi těžkého období v souladu s láskou, čím více se mu daří využívat energie lásky, tím přirozeněji toto období prožije, lépe mu porozumí, dokáže si uvědomit podstatu vzniklých problémů a vyrovnat se s nimi ve větší pohodě, bez převahy negativních emocí, bez ubližování druhým, bez nových nepřirozených závazků či svazků.

Během transformace je velmi důležité soustředit se na sebe, na správnost, přirozenost svého uvažování, pocitů a konání. A také pochopit, že láskyplné jednání může u druhých vzbuzovat negativní emoce a reakce, protože se jim nehodí, nelíbí, nutí je měnit své zvyky, své pohledy na to, co sami dělají, či na druhé lidi, na vás, ačkoliv jim dosud určitým způsobem vyhovovaly a dodávaly pocit bezpečí nebo prospěšnosti. Odtud pramení jejich nevole s vašimi novými pohledy na život. Mohou rovněž pociťovat, že nad vámi ztrácejí svou moc, že vaše transformace vás od nich odvádí, a proto se snaží “přivést vás zpět”, ať k tomu mají jakékoliv důvody. Takových lidí a situací se může vyskytovat mnoho, neboť láska, tak jak ji chápeme v univerzálních souvislostech, dosud není v naší civilizaci standardem. Ba naopak, od narození jsme postrkováni spíše opačným směrem. Stačí pohlédnout z okna nebo si přečíst zprávy. Nadměrný hluk a znečištěné prostředí, technologické a přírodní katastrofy, zločinnost a nevysvětlitelná bída nemohou být výsledkem láskyplného jednání. Z tohoto pohledu představuje transformace člověka nesmírný osobní a společenský přínos současné společnosti. Naplnit její obsah je proto zásadní výzvou pro všechny. Pro ty, kteří ji osobně zažívají, i ty, kteří mohou být jejími svědky.

Transformací samotnou i mírou lásky, kterou budete uplatňovat při řešení shora zmíněných rozporů, jste pro ostatní prospěšným a nenahraditelným příkladem. Přispíváte totiž k vytváření znalostí a zkušeností o tom, jakou moc a obrovský pozitivní účinek láska má. Těm, kteří nyní “stojí proti vám” poděkujte za to, že přispěli k tomuto vašemu poznání. Uvědomte si, že i oni se dříve či později, v průběhu svého aktuálního nebo v některém z příštích životů, mohou ocitnout ve vaší situaci. Zcela určitě využijí váš láskyplný přístup, kterému přihlíželi nebo pomáhali. Během transformace i po ní se vám budou otevírat nové obzory. Protože v Univerzu se přitahuje podobné s podobným, objeví se noví lidé a nové situace odpovídající vašim změnám. Můžete získat různé dosud nepoznané dovednosti jako samoléčící a léčitelské schopnosti, jasnovidné předpovědi, sestavování vědeckých poznatků či úspěšné řešení krizí. Také díky nim vzroste vaše nezávislost a prospěšnost. Nezapomínejte ale, že se jedná především o vaše další zkoušky, v nichž máte prokázat, jak dokážete uplatnit lásku z této nové pozice. Neopravňují nikoho k vyšším nárokům nebo k ovládání druhých. Skromnost a pokora jsou zcela na místě. Váš pokrok před vás bude stavět nové výzvy.

Duchovní transformace tedy může mít velmi mnoho podob. Její neoddělitelnou součást představuje i “bolestné” období, kdy se jednou nohou ještě nacházíme v životě starém, a druhou už stojíme v jiných podmínkách. Přerod způsobu myšlení a emocí vyžaduje dostatečný čas, někdy i odloučení. Vymazání původních vzorců myšlení i chování a jejich nahrazení novými určitou dobu trvá a nic není možné přeskočit, uspěchat. Každá nedbalost či netrpělivost je rychle objevena a pak už záleží jenom na nás, jak dlouho a obtížně budeme hledat správné, přirozené řešení. Měli bychom však i tehdy myslet na to, že čas nehraje v transformaci hlavní roli a že není kam chvátat. Obecně lze dobu transformace, tj. procesu nabývání zásadní, nové kvality, stanovit na roky. Všechny tyto časové, ale i obsahové, souvislosti transformace vyplývají ze životního plánu (osudu, karmy, ...) daného jedince a z míry jeho aktuálního systémového poznání. Platí také, že duchovní úroveň transformace předchází tělesnou. Ze subjektivního hlediska jde pouze o to, kterou z nich daný jedinec vnímá silněji či kterou si uvědomil dříve.

Tělesná transformace člověka:
Vzhledem k tomu, že lidské tělo tvoří nehmotná a hmotná část, budeme dále hovořit o tělesné transformaci ve vztahu k nehmotnému a hmotnému tělu člověka. Za jejich reprezentanty jsme si vybrali lidskou duši alias nehmotné řídící centrum těla (součást nehmotného těla) a buňku (součást hmotného těla).

Zvýšení kvality řízení
V určitém okamžiku lidského bytí může transformace člověka pokračovat jen ve spojení s podstatnou změnou kvality těla. Na prvním místě logicky stojí kvalita jeho řízení. Lidské tělo řídí nehmotné řídící centrum těla (NŘCT). To zahrnuje i nehmotný soubor postupů a údajů stanovujících, za jakých okolností může tělo pracovat včetně limitních stavů. Obsahuje tedy informace o sestavování aminokyselin, hormonů, enzymů, stahování a roztahování svalů, vyhodnocování obrazů, zvuků či potravy vložené do úst a podobně. Všechny tyto procesy a mnohé další NŘCT řídí i s pomocí shora zmíněných dat a využívá mozek jako svou velmi sofistikovanou hmotnou paměť. Zatímco NŘCT vydává přímé pokyny orgánům (systémům) těla, My vytváříme podmínky pro činnost celého těla. Vzhledem k tomu, že tělo nevystačí jenom s energiemi navázanými na potravu, musí získávat další nezbytné energie ze svého okolí. A právě způsobem Svého myšlení a Svých emocí k němu přitahujeme nehmotu včetně energií a hmotu odpovídající Našemu duchovnímu stavu. Tyto látky pak obklopují Naše dočasné lidské tělo, podílejí se na jeho nejbližším prostředí a také z nich organizmus získává tolik potřebné vitální energie. Čím více jsou myšlení a emoce negativní, tím méně jsou přitahované energie vhodné pro tělo a rovněž tím méně přesněji a účinněji dokáže NŘCT řídit tělo. Nyní už začíná být jasné, v čem spočívá podstata tělesné transformace na této úrovni. Díky duchovní transformaci, láskyplnému myšlení a emocím, je Tvořivý duch schopen nabídnout tělu i NŘCT kvalitnější soubor energií a přispívat tak k vyšší kvalitě jeho činnosti. To znamená, že NŘCT může používat svůj nehmotný soubor informací s vyšší přesností, rychlostí. Stejně tak dokáže účinněji pracovat s informacemi uloženými v mozku a umí podstatně přesněji a rychleji sestavit řídící pokyny pro tělo. A nejen to. Může lépe zprostředkovat kontakt Tvořivého ducha s jeho nehmotným okolím mimo tělo (včetně akašických záznamů, duchovních partnerů, ...).

Přeměna buněk
Změna ve vztahu mezi Tvořivým duchem a NŘCT pak umožňuje navázat transformací hmotného těla (duchovní transformace pokračuje). Tento proces změn nazýváme přeměnou buněk a má za cíl zvýšení účinnosti práce s nehmotou včetně energií na úrovni jednotlivé buňky i hmoty těla jako celku.

Přeměna buněk má dva základní parametry, které můžeme označit jako:
1. hmotný a
2. nehmotný.

Z hmotného hlediska představuje proces přeměny buněk reprodukci nových buněk, jejichž kvalita hmoty je jiná než kvalita mateřských buněk. Rozdíl spočívá v tom, že hmota přeměněné buňky má nižší zahuštění než hmota mateřské buňky a mohou na ni působit energie o nižším silovém rozsahu s vyšší citlivostí a účinností.

Na nehmotné úrovni dochází ke změně směru toku energií vysílaných do přeměněné buňky tak, že spirála těchto energií působí ve směru opačném vůči hmotné spirále DNA. Protíná ji tedy a už se k ní nesnaží přilnout kdekoliv po celé její délce jako u nepřeměněné buňky. Takto jsou v přeměněné buňce jednoznačně určena místa předání řídících informací zasílaných nehmotným řídícím centrem těla (duší) hmotě DNA. Energie se tedy „otírá“ o hmotu DNA přeměněné buňky jenom v místech křížení se spirálou hmotné DNA, dochází k nižšímu opotřebování hmoty DNA, předaná informace je přesnější a může být také rychleji uplatněna.

Proces přeměny buněk trvá řádově roky. Minimálně však 7 let a to je i doba, za kterou proběhne standardní obnova všech buněk v těle. Po tělesné stránce to není pro člověka příjemné období, neboť „dvojí“ řízení ještě nepřeměněných a už přeměněných buněk se projevuje zvýšenou únavou, bolestmi, nevolnostmi a podobně. K těmto stavům přispívá také skutečnost, že v průběhu přeměny dochází rovněž k obnově orgánů (systémů) poškozených v minulosti úrazy, přetížením nebo diagnostickými či terapeutickými zásahy hmotné medicíny (například ozařováním nebo chirurgickými zákroky).

Řada stavů, v nichž se člověk během přeměny buněk ocitá, bývá vyhodnocena jako nemoc, velmi často idiopatická. Příznačným rysem těchto “chorob” je totiž hraniční tabulkové zařazení, neboť výsledky hmotných měření těla se nacházejí na rozhraní tabulkových hodnocení nemocí. Tento jev ale považujeme za logický, protože na jedné straně tělo uskutečňuje významnou a rozsáhlou přeměnu, která se nemůže obejít bez výkyvů, a na straně druhé tělo “nemá v úmyslu” se samo poškodit nebo dokonce zničit. Takový čin je “výsadou” Tvořivého ducha, který ho dočasně užívá. Bohužel, ve snaze pomoci a z nedostatku poznání se mnozí rozhodnou působit proti projevům přeměny buněk a tak nepřirozeně zasahují do těla, ať invazivní či medikamentní léčbou, a mohou ho významně poškodit až zničit, jak bylo zmíněno dříve.

Změny hmotné DNA
Na závěr doplňujeme poznatek o vícevláknových DNA. Současná lidská těla využívají pro své řízení DNA zpravidla s tzv. dvojitou šroubovicí neboli DNA se dvěma paralelními vlákny. Tento počet vláken DNA není konečný a jeho zvyšování probíhá v souladu se zvyšující se mírou systémového poznání daného Tvořivého ducha, který plánuje tělo dočasně využít pro svůj systémový záměr. Vyšší míra poznání, další vývoj, může tedy systémově vyžadovat lidské tělo s vyšším počtem vláken DNA.

S rostoucím počtem vláken souvisí vyšší přesnost přijímání pokynů NŘCT buňkou a vyšší přesnost a účinnost zpracování hmoty buňkou. To platí pro všechny buňky včetně mozkových. Celkovému zvýšení kvality těla proto musí odpovídat i schopnost Tvořivého ducha dané tělo přirozeně ovládat potažmo přirozeně ovlivňovat činnost NŘCT, jehož působení rovněž musí být v souladu s vyšším počtem vláken DNA.

Dokonalejší funkce těla vyžaduje i příslušné “vnější” systémové podmínky. Takto vybavené tělo je totiž podstatně citlivější, vnímavější ke svému okolí. V prostředí současné duchovně i hmotně “znečištěné” civilizace není jeho existence a funkce téměř nikde možná. Proto v průběhu transformace, o níž pojednáváme výše, k této změně na úrovni buňky nedochází.

© Jiří Marcela, listopad 2008

Tento článek poskytli pro www.eft-matrix.cz Jiří a Marcela (jiri.marcela@zivotcloveka.cz)