Duch, duše, tělo (hmota) a nehmota

Každé společenství má svůj jazyk, své zvyky, své informace, své hodnoty vycházející z vlastního poznání. Existují však témata, ale i jednotlivé pojmy, které přetrvávají věky a znají je různé kultury. K nim patří také duch a duše. Jejich věčná a neměnná podstata totiž způsobuje, že se s duchem a duší setkáváme po celou dobu existence lidstva a máme k dispozici nepřeberné množství jejich výkladů, někdy zdánlivě rozporuplných.

Všechny nejznámější a naší kulturou uznávané filozofické či náboženské texty, hovoří o duchu, duši a těle (hmotě). Univerzalita tohoto poznatku je nepřehlédnutelná. Zkoumání přírody a člověka bez vzájemné souvislosti ducha, duše a těla (hmoty), pak nemůže přinášet uspokojivé výsledky a musí být zdrojem mnoha nejasností. Někteří přírodovědci nepovažují ducha ani duši za něco důležitého. Jsou natolik ohromeni nesmírným množstvím informací, které nám hmota během posledních dvou století vydala, že hmotný přístup k poznání učinili přístupem univerzálním. Že by duch nebo duše mohli jakkoliv souviset s tím, co sledují a měří, tj. s energií a hmotou, vůbec nepřipouští. A naopak, mnozí filozofové a teologové se uzavírají do svých čistě duchovních úvah, z nichž vylučují vše hmotné.

Ale člověk není pouze duchem či duší, má tělo (hmotu). Poslední dvě, tři desetiletí se stále častěji objevují termíny nehmota, nehmotný či zahuštění hmoty. Hmotní a na zisk zaměření lidé se snaží usilovně bránit šíření těchto poznatků, ačkoliv jsou známy a používány velmi dlouho. Další poznávání nehmoty a uplatňování systémových vztahů mezi nehmotou, hmotou, duchem a duší totiž vede k vyššímu systémovému poznání jednotlivce i společnosti. Takový člověk je méně ovladatelný a manipulovatelný těmi, kteří vidí své životní poslání v tzv. soutěži, hromadění moci, majetku nebo požitků, ať působí v politických stranách, vládách, firmách, církvích, partnerských vztazích a jinde.

Jak tedy spolu souvisejí duch, duše, hmotné tělo a nehmota ? Uvažujeme-li o nehmotě včetně energií jako o látce, která:

• existuje v Univerzu vedle hmoty (ale není hmotou),
• řídí hmotu,
• a bez níž hmota nemůže existovat ani se projevovat (zatímco opačně je to možné),

pak můžeme také říci, že:

• duch je specificky uspořádanou nehmotou, která tvoří podstatu bytostí včetně člověka (Tvořivých duchů, andělů, ...),
• duše je specificky uspořádanou nehmotou, která tvoří podstatu prostředí pro existenci a projevování se bytostí, ale i hmoty jako takové,
• a hmotné tělo je specificky uspořádanou hmotou.

Jestliže se ve filozofických či náboženských textech uvádí, že duši má lidské tělo, živočich, rostlina, kámen, nezbývá než souhlasit. Hmota přece bez duše - bez nehmoty nemůže existovat ani se projevovat, jak bylo shora zmíněno. A že každé hmotné tělo nebo každý předmět má svou duši neboli každý jsou vázán na svou specifickou nehmotu, lze vidět často už na první pohled, neboť vypadají právě díky své duši - své nehmotě jinak.

Změní-li se dané hmotné tělo nebo daný předmět tak, že nemůže dále plnit svůj účel (umře, rozpadne se, ...), pak se stane něčím jiným neboli jinou hmotou vázanou na jinou specifickou nehmotu - na svou novou duši. “Stará” duše ho “opustí”, integruje se do ostatní nehmoty Univerza - do univerzální duše. To platí i pro duši lidskou.

Pokud duch komunikuje se svým dočasným lidským tělem skrze duši - nehmotu a se světem “mimo tento pozemský” rovněž touto cestou, jak zase praví filozofické či náboženské texty, je zřejmé, že tělo není řízeno mozkem ani přímo duchem, nýbrž specificky uspořádanou nehmotou - lidskou duší. A jejím prostřednictvím má duch spojení i s okolní nehmotou, ať se jedná:

• o duše v jiných lidských tělech, dalších organizmech a neživé hmotě (telepatie, ...),
• o duši univerzální, v níž jsou obsaženy také univerzální poznatky (někdy označované jako akašické záznamy, morfická pole, kosmická paměť, Boží Všehovědomí, ...),
• či o duchy - bytosti aktuálně pobývající mimo hmotné tělo (duchovní partneři, duchovní průvodci, andělé, ...).

Lze proto souhlasit také s tvrzením, že ducha i tělo (hmotu) neustále doprovází duše - nehmota. Poznat lépe Sebe, Svou duši a nehmotu obecně (včetně poznatků v ní “ukrytých”) a naučit se s ní pracovat, je tudíž pro každého člověka klíčovou dovedností, která ho přivede k tomu, co hledá, tj. k poznání podstaty života, hmoty a energie, ke spokojenosti a zdraví, k míru a spolupráci. Základním předpokladem pro úspěšné nalezení, pochopení a uplatnění duše - nehmoty je láska.

Lidé s nehmotným a hmotným poznáním si uvědomují přirozený smysl života a dokáží přirozeněji, tj. v souladu s láskou, stanovovat své životní priority a naplňovat je. V takovém harmonickém ovzduší přestávají být mír, spolupráce a dostatek přechodným stavem založeným na lobbystických vztazích a mocenskoekonomických modelech. Věda se pak může účinně ve prospěch všech a nikoliv hlavně výnosně a jenom pro “ty lepší” podílet na odstraňování řady současných “neřešitelných” civilizačních problémů, za něž považujeme i hlad, bídu, vysokou nemocnost, nadměrné znečištění a obrovské plýtvání. Dochází k systémovému propojení nehmotných a hmotných pohledů na svět. Synergický účinek tohoto procesu je nesmírný. Zkoumání nás samotných a všeho kolem nabývá úplně nový, tolik hledaný rozměr...

© Jiří Marcela, březen 2009

Tento článek poskytli pro www.eft-matrix.cz Jiří a Marcela (jiri.marcela@zivotcloveka.cz)